Doporučujeme
Připojte se k nám!
Celé příběhy
Doporučujeme
Byla noc, svítil měsíc a já jsem nemohla usnout, pořád jsem musela myslet na Willa a na jeho krásné oči. Řekla jsem si tedy, že se zajdu podívat do lesa, třeba ho tam uvidím. Oblékla jsem se a šla. Vůbec jsem se nebála, protože jsem ten les znala jako svoje boty, už od malička. Stromy [...]
„Už dost!“ zakřičela jsem. „Už toho nechej!“ dodala jsem tišeji, ačkoli zoufale prosebně. „Ale? Co tak najednou?“ zeptal se posměšně. „Už se konečně dostáváme k okamžiku, kdy se dozvíme, kde se ten šmejd ukrývá!“ Při uvědomění, že má pravdu, se mi po tvářích rozkutálely slzy. „Milovala jsem tě…“ zašeptala jsem ve snaze odvést pozornost. „Ano, ten [...]
„Co po mně chceš?!“ vyštěkla jsem na něj. „Chceš snad, abych ho zradila?! Abych ti prozradila, kde se ukrývá?!“ v hlase mi začínal znít záchvěv hysterie. Spokojeně se usmál. „Tééééda, to je mi ale překvapení! Naše roztomilá Casie dokáže číst myšlenky…“ poznamenal ironicky. „Jaký to zázrak! A pak že vlkodlaci jsou tupci!“ škodolibě se rozesmál. Zaťala [...]
Jmenuji se Evelin Woods, jsem elfka a toto je můj příběh. Moje rodina bydlela v malém městečku v Minessotě, k mojí smůle jsem byla nalezenec. Moji rodiče mě našli přede dveřmi v proutěném košíku, byl mi tehdy asi rok. Postupem času si mě moji rodiče adoptovali a byla jsem právoplatným členem naší rodiny. Teď je [...]
Ležel v temné místnosti, špinavé a podivné. Když ohmatával zdi, cítil pod prsty hrubý kámen, zaschlou krev a vyryté nápisy. Nedali mu svíčku, aby si mohl prohlédnout, co na ty stěny zaznamenaly stovky vězňů před ním. Neviděl, ale cítil zoufalství prýštící z jejich nápisů, nenávist plápolající na chladných kamenech a naději, že odtud vyjde někdo živý. Na [...]
Seděl na stromě a klátil nohama ve vzduchu. Byl slunečný den, obloha bez mráčků, ve vzduchu vonělo léto, jen občas sem dolehly zvuky nedaleké bitvy. Na stromě seděl malý chlapec a plakal. Občas se zadíval směrem k bitevnímu poli, jeho uslzené oči vyjadřovaly touhu po klidu a tělíčko se mu třáslo. Za chlapcem přiběhla holčička a [...]
Už toho měla plné zuby. Každý den ji to štvalo, dráždilo a ponoukalo k těm nejzvrácenějším myšlenkám. Už odmítala dál se tomu věnovat, byl čas učinit konečné rozhodnutí. A ona k němu dospěla skoro okamžitě. Znovu vše zvážila, ale v hloubi duše si byla jistá. Nikdo ani nic nemohlo změnit její názor! Její tvrdohlavost a hrdost by to [...]
Byl to tak spalující pocit, že ho skoro neovládal. Byl napjatý až po krajní mez, poháněný myšlenkou na pomstu. Jeho rty toužily vyslovit to slovo, zakřičet, ulevit si od vášnivosti. Bolelo ho, že musí stát, nehýbat se, být ledová socha. Celou svou duší toužil po tom se rozběhnout ničit a rozbíjet, škodit posmívat se, vyjádřit [...]